Co všechno Airport Express umí? Kromě wi-fi routeru pro obě pásma (2.6GHz i 5GHz) umí připojit a sdílet tiskárnu a audio. Tiskárnu lze připojit pomocí USB, pro audio je výstup kombinovaný stereo 3.5mm jack a optický SPDIF (obdobně jako je tomu třeba u první generace hliníkových MacBooků). Kromě těchto konektorů je na Airportu ještě zdířka RJ-45 pro připojení do ethernetu a tlačítko pro reset zařízení. Diodu má Airport pouze jednu, ale dvoustavovou (zelená/oranžová). U diody lze nastavit jestli má při provozu stále svítit nebo blikat v případě probíhající aktivity na síti. Měl jsem trochu obavy z přehřívání (Airport je opravdu miniaturní krabička navíc s integrovaným zdrojem), ale teplota zařízení je podobná jako u jiného routeru (hodnoceno subjektivním testem rukou:).

Konfigurace Airportu probíhá pomocí nástroje Airport Utility, webové rozhraní router nemá. Airport Utility umožňuje nastavit typ Wi-Fi sítě (802.11n v 2.6GHz, v 2.5GHz nebo kombinované 802.11b/g/n nebo 802.11a/n), SSID, název zařízení. Pro zabezpečení bezdrátové sítě lze použít pouze WPA2 Personal nebo Enterprise, což ale není na škodu, spíš naopak (slabší zabezpečení WEP Airport nenabízí). Airport lze provozovat v několika režimech - v režimu klasického Wi-Fi bodu nebo režimu retranslace (ale pouze v kombinaci s dalšími stanicemi Airport Express nebo Extreme).

Sdílení internetu - Airport nabízí tři režimy sdílení internetu - sdílení veřejné adresy, distribuci rozsahu IP adres a bridge režim. V prvním režimu umožňuje nastavit překlad adres na vnitřní IP (NAT) a lze definovat jednu stanici jako virtuální server nebo určovat samostatně jednotlivé porty TCP a UDP. V režimu sdílení a distribuce rozsahu lze konfigurovat nastavení DHCP serveru. Já jsem zůstal u bridge režimu, protože mám Airport součástí již existující sítě. O nic jsem se nemusel starat, Airport si sám přiděluje rozsah a vše nastavil. Prostě (opět) It works.

Sdílení tiskárny - po připojení tiskárny k USB konektoru Airport detekoval typ tiskárny (v mém případě HP LaserJet P1005) a začal jí nabízet ke sdílení pomocí technologie Bonjour. Na Macu poté stačilo přidat další tiskárnu a v záložce Default se tiskárna ihned nabídla. Pod Windows lze použít také buď Bonjour (musí se doinstalovat) nebo stačí tiskárnu připojit jako lokální s portem TCP/IP a funguje vše také bez problémů.

Poslední, ale pro mě nejdůležitější funkcí, je přenos audia do zesilovače. Airport umí přehrávat audio z iTunes (v terminologii Applu se tento přenos nazývá Airtunes). Přenos audia je bez ztráty kvality, oficiálně pouze z iTunes (díky prolomení protokolu Airtunes ale existují i další programy, které umí posílat audio do Airportu). Přenos je omezen pouze na audio soubory (u videa by byl problém se synchronizací s obrazem, při spuštění přehrávání je cca 1-2 sec. prodleva, Airport si musí vytvořit buffer aby dokázal pokrýt případně snížení přenosové rychlosti a hrál plynule). Díky technologii Bonjour se Airtunes nabízí v celé mojí lokální síti (tzn. je úplně jedno jestli mám MacBook připojen k původní Wi-Fi, kabelem do ADSL routeru nebo přes Wi-Fi k Airportu). Není potřeba ani konfigurovat IP adresu nebo nějakou cestu, vše se zdetekuje automaticky. Samotné přehrávání je velice kvalitní, na připojeném receiveru Sony STR-DB870 a 2x170W + 2x100W repro jsem nepoznal žádný rozdíl oproti přehrávání přes kabel (ale jednalo se o přehrávání MP3 a MP4 souborů s bitratem 196-256kbps, audiofilové prominou). Airtunes má údajně zvládat i AAC audio, to jsem zatím nezkoušel. Příjemně mě překvapilo, že odezva na změnu hlasitosti nebo zastavení přehrávání skladby je okamžitá. Pouze spuštění přehrávání trvá kolem 1-2 sekund, ale iTunes tento stav indikuje a zobrazený čas skladby koresponduje s tím, co se skutečně přehrává.

Technologie Bonjour mě zaujala díky Airportu natolik, že se k ní někdy určitě vrátím - disponuje jí totiž i spousta ostatních zařízení od Applu. Např. aplikace Remote pro iPhone pomocí Bonjour vyhledává iTunes - takže nebyl problém mít na 2.6GHz Wi-Fi síti připojen iPhone který komunikoval s iTunes MacBooku připojeného na 5GHz Wi-Fi síti Airportu. Aniž by se muselo cokoli nastavovat.

První dojmy z Airport Express jsou velice pozitivní, překvapilo mě kolik funkcí (i skrytých a neinzerovaných na apple.com) toto zařízení má a jak jednoduše lze všechno nastavit.

Delší dobu jsem se rozhodoval, zda vyměnit stávající myš od Logitechu za Apple Magic Mouse. Když jsem si poněkolikáté zapomněl USB přijímač od Logitechu v USB portu Apple Wired Keyboard a byl nucen pracovat na trackpadu, rozhodl jsem, se že nastal čas investovat do bluetooth myši od Applu.

Myš dorazila v hezkém průhledném obalu (ovčí srdce zaplesá) a součástí balení byly dokonce i dvě tužkové baterie, což jsem rozhodně od Applu nečekal a příjemně mě to překvapilo. Možná až Apple koupí nějakou firmu vyrábějící baterie, přestanou být baterie součástí balení stejně, jako zmizelo dálkové ovládání a redukce k monitoru z balení MacBooků.

První pocity z myši byly velice rozporuplné. Jak mám tu neforemnou placku držet? Vyzkoušel jsem několik druhů úchopu včetně variace na pozdrav obyvatelů Vulkánu, až jsem nakonec skončil u klasického držení jako u jiné běžné myši. Další šok byla rychlost pohybu kurzoru. I při maximální nastavené rychlosti pohybu byla myš několikanásobně pomalejší než předchozí myš. Začal jsem tedy hledat v diskuzích, a zjistil jsem, že nejsem sám, kdo má podobný problém. Alchymie příkazové řádky nezabírala, tak jsem nainstaloval utilitku MouseZoom, která umožní nastavit rychlost kurzoru i mimo limit schválený Stevem Jobsem. Teprve po ztrojnásobení rychlosti pohybu kurzoru jsem začal být spokojen.

Poté již následovala samá pozitiva. Doteková vrstva myši je vynikající a velice brzy zapomenete na kolečko a podobné způsoby rolování. Velkou výhodou je to, že scrollovat můžete do všech směrů, nejenom nahoru a dolů, ale kamkoli stejně jako na trackpadu. Senzory navíc rozpoznají kdy prstem po myši pohybujete a kdy ho na ní máte pouze položený, takže není potřeba mít prsty ve vzduchu. Pohyb dvěma prsty doleva a doprava funguje jako tlačítka Vpřed a Vzad. Při kliknutí v pravé horní části myši funguje kliknutí jako pravé tlačítko.

Párování myši proběhlo automaticky a zcela bez problémů, výdrž baterie odhaduji podle necelého týdne provozu na zhruba dva měsíce.

Update: Po dvou a půl týdnech provozu jsem na 62% baterie, takže výdrž bude o něco nižší, tak měsíc a půl.

Citlivost laseru myši je také uspokojivá, pro mojí práci bohatě stačí, oproti předchozí myši od Logitechu se prakticky neliší.

U Apple Magic Mouse platí "Think different" minimálně dvojnásob.

(download)

Click here to download:

Zkuenosti_s_Apple_Magic_Mouse.zip (74 KB)

Apple ve svých přenosných počítačích nikdy neplýtval USB porty - od jednoho USB v MacBook Air, dva porty v MacBook a MacBook Pro až po neuvěřitelné tři USB porty v MacBook Pro 17”. Do chvíle, než jsem pořídil externí monitor, klávesnici a myš jsem se domníval, že se jedná o standardní USB porty, které jsou v kterémkoli nejablečném notebooku v množství větším než malém. Jednalo se ale o zcela fatální omyl.

Při připojení externí klávesnice, myši (nebo dokonce USB hubu, i ovce si občas potřebuje dobít iPhone nebo připojit flash disk) se začaly dít velice zajímavé věci - klávesnice přestala reagovat, flash disk se odpojoval, v krajním případě zamrznul Mac OS X.

Když už jsem byl na pokraji zoufalství a připraven volat záruční servis, aby přijeli a vyměnili základní desku, našel jsem na internetu zajímavý článek, který mi osvětlil příčinu mého trápení. Ve zkratce - není USB port jako USB port.

Hardwaroví inženýři Applu v jakémsi pomatení smyslů zapojili jeden USB port do interního hubu, na který je napojeno vše od iSight kamery až po bluetooth modul. Výsledkem je to, že jeden ze dvou USB portů není plnohodnotný USB port na který lze připojit hub, ale pouze mrzáček, na který si připojíte tak maximálně jedno zařízení. Podle článku na wired.com se jedná o port blíž k displayi MacBooku (platí pro plastové MacBooky modelová řada 2008). Pokud tedy chcete připojit k tomuto modelu USB hub, je potřeba použít USB port dále od displaye. U MacBook Pro (starší modely) je situace podobná (jak mi potvrdili i na technické podpoře Apple) - port vlevo je samostatný, port vpravo je připojen přes interní hub. Aby nebylo legrace málo, tak záleží také na verzi Mac OS X a na řadě dalších faktorů, jako je např. bugnutý Logitech Control Center, který pravděpodobně způsobuje kernel panic (ale toto tvrzení nemohu zatím zcela přesvědčivě potvrdit). Každopádně už jsem při odpojování externí myší (Logitech Nano VX) viděl dvakrát kernel panic obrazovku a řekněme si otevřeně, kdo z vás to má!

Další důležitá poučka pro připojování USB zařízení zní - nikdy je nepřipojujte pokud Mac/MacBook spí - dost ho tím naštvete. Opravdu hodně.

Zdroje:

http://www.wired.com/gadgetlab/2008/05/the-macbook-all/

http://blogs.zdnet.com/Apple/?p=1717

Update: Tento článek jsem psal původně již někdy v září a od té doby (cca tři měsíce) se mi nestalo, že by se projevil kernel panic nebo sem musel MacBook restarovat. Hlavní přičinou problémů byl ovladač myši od Logitechu! Po odinstalování ovladače LCC a důsledného dodržování pořadí USB portů pro připojování hubu a nabíječky iPhonu už k žádnému problému nedošlo.